Podle studie z MIT je průměrný věk úspěšného zakladatele startupu 42 let. Tím padá mýtus o 20 letých zázračných "dětech", které zakládají nové unicorny. Budiž Mark Zuckerberg se svým začátkem v 19 letech jednou z čestných vyjímek. Průměrný věk těch opravdu nejúspěšnějších "startupistů" je dokonce ještě vyšší - 45 let!
Ve 45 letech už má člověk za sebou nějaké ty zkušenosti, výsledky, pády a restarty. Jejich cesta nebyla tak přímočará jako u té malé hrstky mladých "vyvolených". V korporacích nabrali "pětačtyřicátníci" obrovské zkušenosti a know-how. Zároveň často právě díky nim dospěli do bodu, kdy si uvědomili, že žít takto dál, pracovat pro někoho jiného, není něco, v čem chtějí dále pokračovat.
Začít podnikat je pro spoustu lidí velké lákadlo. Tohle téma je vlastně obrovský informační business, protože o tom přemýšlí obrovské množství lidí, kteří rádi hltají další a další motivační "hype" materiál. Ta hrstka, která nejen přemýšlí, ale podnikání opravdu zkusí, je většinou více či méně smířena s tím, že to nebude úplně jednoduché, že se bude muset naučit obrovské množství nových věcí a občas si také sáhnout na dno svých sil.
Jenže ani takhle "jednoduché" to není. Legendární Bruce Lee říkal: "Empty your cup so that it may be filled" tedy "Vyprázdni svůj pohár, abys ho mohl naplnit". O tom už všechny ty knížky typu "Jak se stát milionářem" nemluví. Pokud jste strávili třeba 10 let prací v korporaci, výzvou nebude zdaleka jen to naučit se nové věci, pochopit nové souvislosti. Budete se muset stejně tak zbavit zlozvyků, které budou stát v cestě vašemu úspěchu. Jsou to vlastně návyky, které doteď fungovali dobře. Vypadají neškodně. V zaměstnání mohli být třeba i dobrým sluhou. V podnikání mohou způsobit začátek konce.
Na následujících řádcích se s vámi chci podělit o zkušenosti firem a lidí, které znám, s kterými jsem spolupracoval, s kterými jsme mluvil o jejich zkušenostech, stejně tak jako o své vlastní. Píši to ve víře, že pokud některý bod pojmenuje to, co možná sami prožíváte, dokážete se nad věcí zamyslet a situaci možná zlepšit, řešit včas, udělat změnu k lepšímu nebo si ušetřit zbytečnou chybu. Tady jsou..
1. Měl jsem tu kuráž opustit zaměstnání. Nemůžu neuspět!
Vyskočit z rozjetého fungujícího vlaku (firmy) do neznáma (podnikání) vyžaduje nějakou tu kuráž (nebo šílenství). O to víc, pokud jste ženatí se závazky jako El Bunda. Najednou se ocitnete ve vzduchoprázdnu. Nebo spíše ve vodě, bez člunu, bez kolegů, bez návodu, bez ničeho. Jenže vy jste odhodlaní a víte, že to dokážete. Už jen proto, že jste dokázali skočit. Pokud máte skutečně silnou víru v sebe, gratuluji vám. Tedy pouze v případě, že si dokážete připustit, že vlastně vůbec netušíte, co děláte, jestli to děláte správně, jestli to bude fungovat. Ještě přesněji pouze v případě, že se neustále snažíte zjistit, jestli to tak opravdu je, snažíte se vidět realitu, chcete zpětnou vazbu a snažíte se přijít co nejdříve na to, že to takto vlastně vůbec fungovat nemusí. 90% lidí v podnikání neuspěje, přesto všichni věří, že zrovna oni do těch 90% nepatří. Tohle vlastně není zlozvyk, ale pocit, s kterým odcházíte na konci korporátní kariéry. Bias. Vy ho na jednu stranu potřebujete, abyste si věřili, zároveň si ho neustále ověřujte s realitou. To je nepříjemné, slyšet, že to děláte špatně, zjistit, že to nefunguje. Ale je to naprostá nutnost.
2. Zbytečné pravidelné meetingy? - Nepotřebujeme!
Korporace jsou známe pro své typické porady. Jedna porada za druhou. Důvod neznámý, ale má se to dělat. K čemu je pět porad v jednom týdnu? Jaký je jejich výstup? Proč se tam pořád něco řeší, ale nic z toho nevyplývá? Proč se tam vymýšlejí nové projekty, které se pak nakonec vůbec nerealizují? Proč jezdí evropský šéf navštívit lokální pobočku jenom proto, aby tam celý den seděl a vyřizoval konfereční hovory s kolegy z HQ? Ne! Ve startupu žádné porady nebudou!
Tohle je velmi špatné zjednodušení dost zásadní věci. Porady jsou naopak klíčovou součástí vedení jakékoliv firmy. Problém je v tom, že málokdo je dokáže dělat krátké, efektivní, strukturované a s předem připraveným obsahem. Týdenní porada dá vašemu týmu rytmus. "Donutí" všechny k tomu s něčím přijít, i ve chvílích, kdy se vám nechce, kdy je horší energie, špatná nálada. Nikdo si "nelajzne" přijít na poradu s prázdnýma rukama.
Trvejte na pravidelných poradách a dělejte je tak, aby na ně ostatní chtěli přijít, aby byli pro všechny přínosem a motivátorem.
3. Šéfovi neříkat nepříjemné věci
Naštěstí ne úplně všude, ale v mnoha firmách se management a zaměstnanci rychle naučí říkat to, co chce "nejvyšší" slyšet. Pochopí, co mu udělá radost, co ho naštve, na co si dávat pozor atd. Tento stav dospěje k tomu, že se problémy neřeší a dostávají se na stůl pozdě. Většinou až ve chvíli, kdy jde o velký průšvih, a nebo ve chvíli, kdy to lze podat bezpečně tak, aby se to nedalo na nikoho svést.
Ve startupech většinou funguje něco jako "samostatná proaktivní zodpovědnost", kdy každý zodpovídá za svoji oblast a pokud má problém a nemluví o něm, je to mnohem horší, než když má problém leckdy, ale hned to komunikuje ostatním. Nebojí se říkat "děláme to takhle a vůbec nám to nefunguje". A founder to chce slyšet, reaguje na to a (byť někdy s v dosti netrpělivém rozpoložení) řeší to. Foundera startupu vlastně mnohem víc štve, když nic k řešení není, protože to vypadá, že se firma nikam neposunuje. Samozřejmě si také rád odpočine a trochu to teď zjednodušuji, ale v zásadě to tak je.
4. Excelová tabulka VS Papír
Pro každý nový projekt se v korporaci často dělá řada prezentací, valuací, SWOT analýz a Bůh ví čeho ještě, než se projekt vůbec spustí (On se často nakonec ani nespustí, jen vyšumí). A zvlášť v excelu se někteří lidé, včetně mě, rádi rochní. Jenže to, že je to pro pár numerofilů zábavné a vypadá to chytře, zdaleka neznamená, že je to efektivní.
V korporaci jsou za tyto "výkony" lidé i povyšováni bez ohledu na reálný přínos. V podnikání si takovou tabulku vytvoříte tak 2x, než vám dojde, že stejného výsledku jste mohli dosáhnout s tužkou a papírem v ruce za pouhou půl-hodinu. Hned na začátku je dobré si položit Sinkovu starou dobrou otázku: "Proč to dělám?" Opravdu musím tvořit excel se vzorci a kontingenčními tabulkami k tomu, abych zjistil, že s tímhle business modelem se dostanu do plusu za 10 let?
5. Nemusím to dělat nejlépe, někdo to po mě zkontroluje
Protože většina nových návrhů, důležitých prezentací či rozhodnutí v korporacích podléhá oblíbenému "approvalu", může se stát, že do té konkrétní práce nedáte maximum, nedotáhnete to do nejlepší podoby. Prostě nějak tak uděláte, aby to dávalo smysl a počkáte s čím přijde šéf. Nejspíš vám řekne: "Není to špatné, ještě by tam ale chtělo doplnit to a to."
V podnikání žádný boss, který vám to zkontroluje, vrátí k opravě nebo "hodí na hlavu" není. Není tam ani nikdo, kdo by vám řekl, jak moc dobré to je. Zpětnou vazbou jsou výsledky vašeho podnikání, což je proti feedbacku šéfa dost ultimátní věc. Čím dříve tohle spozorujete a odstraníte, tím lépe.
6. Práce, abych se někomu zavděčil
Zajímalo by mě, zda se mezi vámi najde někdo, kdo vždycky přemýšlel jen nad tím, jaký z toho bude výstup, a nikdy ani na vteřinu nepřemýšlel o tom, co na to někdo řekne. Jak to zapůsobí na šéfa nebo kolegy.
Okolnosti podnikání vás rychle dovedou k tomu, že budete řešit především exekuci a výsledek. V korporaci se někteří lidé dokáží udržet i roky tím, že mluví tak, aby se to všem líbilo, bez ohledu na realizaci a výsledky. A i když vy takoví nejste, pokud jste v takovém prostředí trávili roky, není to úplně bez následků. Zkuste o tom popřemýšlet.
7. Pracuji 24/7 abych se vyhnul práci od 9 do 5
V mnoha článcích a motivačních citátech se píše tato věta. Někteří podnikatelé se tím rádi chvástají. Je to však dost nezdravý nesmysl. Pokud nemáte zrovna tělo a mozek Elona Muska, který asi těch 100 hodin týdně práce opravdu vydrží, nemůžete něco takového přežít a už vůbec to nepovede k výsledkům.
24/7 budete muset pracovat pouze v případě, kdy nezměníte přístup k práci. Jeden můj známý, úspěšný podnikatel, mi kdysi řekl, že 8 hodinová pracovní doba byla vymyšlena proto, aby lidé chodili do práce a mohli vykazovat nějakou činnost. Průměrný schopný člověk, který se trochu zamyslí nad svojí produktivitou, dokáže takovouto práci udělat za 2 hodiny.
Podnikatel možná někdy pracuje 14-16 a víc hodin, nárazově, když je to potřeba (a rozhodně s tím nemá problém), především však potřebuje mít čistou mysl, jasnou hlavu, energii. A toho lze dosáhnout pouze s kvalitním spánkem, životosprávou, meditacemi, cvičením, průběžnou aplikací Paretova pravidla a stále se zlepšujícím delegováním. Nejde o intenzitu, ale konzistenci. Svůj denní rytmus je tedy třeba nastavit udržitelně.
8. Opakování již absolvovaných chyb (z jiné perspektivy vypadají jinak)
Myslel jsem si, že umím hirovat lidi, že umím vést tým, že rozumím číslům. V rámci jednoho oddělení ve firmě tomu tak bylo. Když ovšem vedete firmu vlastní, byť malou, vše získává nový rozměr. Najednou máte zodpovědnost za všechno. Za smlouvy, úřady, formality. V podstatě téměř vše, co se bude od teď dít, záleží jen na vašem rozhodnutí.
V takovéto nové situaci se nestane, že ztratíte vaše předešlé zkušenosti. Vy je jen zapomenete použít, protože je toho prostě moc. Povolíte, polevíte, některé věci neprojdete do hloubky, budete jen klouzat po povrchu. A pak to najednou praskne a vy si říkáte: "Jak je to možné, vždyť tuhle chybu už jsem přeci dávno absolvoval?!"
Správný postup je nejen předešlou zkušenost použít, ale ještě ji obohatit, přečíst si poslední články k danému tématu, číst knihy, vše si sepisovat, opakovat si. Opakovaná chyba bude bolet mnohem víc, než kdykoliv předtím. Jak vás, tak váš rozpočet.
9. Podceňování smluv a formalit
Je velký rozdíl, mít k dispozici renomovanou pražskou právní kancelář téměř s neomezenými hodinami v rámci měsíčního paušálu, a nemít nic než vlastní rozum, maximálně pár volných tisíc na právní poradenství.
Stejně tak je rozdíl revidovat smlouvu s vědomím, že udělám-li chybu, při nejhorším přijde firma o pár tisíc (nebo milionů) a šéf mě strašně "zprdne". Nebo psát smlouvu, kterou pokud pokazím, mohu přijít o dům, úspory nebo hrozí, že se budu s někým roky soudit.
Dodnes si pamatuji na některé své bývalé kolegy, kteří pravidelně remcali, když finanční oddělení trvalo na kratší splatnosti, podepsané smlouvě o spolupráci a pozastavení dodávky služeb při fakturách po splatnosti. Mohu vám garantovat, že když zažijete důsledky těchto "školáckých" chyb na vlastní kůži, nikdy už tohle nepodceníte a uznáte, že ty otravné kolegyně z finančního oddělení měly pravdu.
10. Dozor nad cash-flow a náklady
Korporátní rozpočty někdy fungují jako dotace. "Musíme to letos utratit, jinak nám to už příští rok nedají". To je úžasná logika a způsob, jak vyhodit peníze z okna.
Neumíte s LinkedINem? Tak pojďme najmout nejdražší konzultační firmu, udělají nám na to workshop za 100 tisíc. Je nám tu nějak divně, ani vlastně nevíme, proč sem chodíme? Bum! Třídenní školení "štěstí v práci" za "čtvrt míče".
Já samozřejmě souhlasím s tím, že investovat do zaměstnanců je jednou z klíčových věcí. Nicméně disponujete-li cizím, v podstatě anonymním, přiděleným rozpočtem, nemáte k němu vztah. Budete určitě racionální, logičtí, ale nikdy ne tak důslední v rozhodování o tom, zda to, do čeho jste rozpočet investovali, skutečně firmě vydělá násobně více zpět. To prostě není vaše hlavní motivace.
Pozor! Ve velmi podobné situaci se ocitá ten šikovný founder, který odchází z korporace, zakládá první startup a od začátku ho provozuje z investičních peněz. Je to stejná story znovu. Peníze jsou, jsou cizí, nějak to s nimi zvládnu, případně si řeknu o další.
Můj osobní názor je, že každý startup by měl dokázat sám generovat nějaké peníze a alespoň částečně pokrývat své náklady, než jde raisovat první velké peníze (nepočítám FFF - blázny, přátelé a rodinu). Tahle zkouška nejen mnohem lépe ukáže smysluplnost businessu, ale také naučí foundera dobře hospodařit s penězi.
11. Focus na růst VS Tvorba aktiv
V koporaci, hotové úspěšné firmě, nikoho moc nezajímá, zda jste něco někde trochu vylepšili, upravili proces, vytvořili manuál. Key driver je růst firmy, růst obratu a zákaznické báze. Firma jako taková je už dávno postavená.
V podnikání, a u startupů obzvláště, je růst důležitý. Stejně důležité je však to, co na konci tohoto růstu zůstane. Jakou bude mít firma hodnotu, když vaše osoba a tým odejde?
Pokud jste se v korporaci snažili o něco takového, avšak marně, vězte, že v podnikání v tomto směru přišla vaše chvíle. Tvořte procesy, piště manuály, natočte instruktážní videa, kreslete work-flow mind-mapy, vylepšete smlouvy s právníky, inspirujte se novými softwary. Budete se tomu muset věnovat tak moc, až vám z toho bude špatně a ještě si někdy s úsměvem vzpomenete, jak to bylo "fajn", když na vašich "vylepšovákách" nestálo téměř vše. Nicméně na konci toho bude vaše úspěšná stabilní firma s vysokou valuací.
12. Neznalost trhu
Tenhle bod opakuji stále dokola a stále dokola žasnu nad tím, kolik firem a lidí nezná trh, na kterém se pohybuje. Je běžné vidět v akcelerátoru startup, který prezentuje svoji appku a na dotaz o konkurenci, kterou jste právě vygooglili v telefonu, odpoví: "Cože? Co to je? To neznám toto!"
Co je horší, korporace působící na trhu desítky let, resp. její zaměstnanci, nemají ani ponětí, kolik firem je na jejich cílovém trhu, jaké jsou klíčové segmenty, jaké jsou jednotlivé use-casy, kolik peněz tímto trhem protéká atd.
Trh je jako hřiště, na kterém hrajete. A pokud chcete hrát na nějakém hřišti, je dobré vědět, jak je velké, odkud kam vede, jaké jsou na něm pravidla a kdo na něm hraje. Zkuste si představit v jakémkoliv sportu, že byste tohle nevěděli. Jak by to asi dopadlo? Určitě ne výhrou, pravděpodobně spíš nějakým úrazem.
Donald Valentine ze Seqoia Capital, kteří investovali do firem jako Apple, Google, Oracle či PayPal, říká: "Nehledáme produkty, ani foundery. Hledáme trhy." Got it?
