Nabíráte prvního zaměstnance, povýšili jste na managerskou pozici nebo rozjíždíte start-up? Nemáte zkušenost s vedením lidí? Nebo máte naopak zkušenosti bohaté, nicméně v práci trávíte dlouhé večery i víkendy a z lidí Vám jde pořád hlava kolem? Managerské příručky a školení jsou super, nicméně praxi nic nenahradí. Čím víc chyb uděláte, tím víc se poučíte. Čím víc chyb jiných si projdete, tím se to naučíte rychleji. A věřte, že nemáte čas, dělat všechny chyby. Minimálně ty, které jsem dělal já, už od teď dělat nemusíte.
Na managerskou pozici jsem se nedostal po kariérním žebříčku v rámci jedné firmy. Vlastně jsem šel na pohovor na Key Account Managera, když mi zmínili, že mimo jiné hledají i šéfa obchodního oddělení a zda mám zájem a chuť řídit tým lidí. Kdesi v budoucnu jsem měl v plánu něco ve stylu "proč ne?", takže jsem kývl. Zdůraznili mi, že musím chtít řídit lidi, na což jsem samozřejmě přitakával, že "ano". Ve skutečnosti jsem nevěděl, na co kývám. Jediné, co se mi na tom líbilo, bylo to, že se pravděpodobně budu muset naučit hodné nových věcí. Vzpomínal jsem tehdy na svého bývalého šéfa, který vedl obchod, s ideou, že to budu dělat jako on, a ještě to vylepším o své vlastní nápady. Vzali mě bez managerských zkušeností. Něco ve mě museli vidět. S odstupem času si uvědomuju, že potřebovali někoho, kdo bude ochotný dřít jako kůň, ale za tu zkušenost mu to bude stát. Tak začala moje škola managementu. Školení, meetingy, tréninky, porady, přibývající zodpovědnost, přibývající lidé v týmu, pak i další země navíc. Procesy, strategie, taktiky, management, tlak na výsledky, aktivity, KPIs. Dělal jsem jednu chybu za druhou, klopýtal, neustále se na něco ptal a makal. Přesto jsem měl dobrý pocit, že mám vše pod kontrolou, ale jen do doby, než výsledky přestaly být perfektní. Ono být dobrý pohodový šéf je vlastně sranda, pokud jsou výsledky nadprůměrné. Jenže to se většinou nestane jen tak samo od sebe. Ta skutečně náročná část začíná ve chvíli, kdy výsledky perfektní nejsou a je třeba s nimi něco udělat. Až v takové chvíli se pozná, kdo je jenom šéf, a kdo skutečný leader. Je to trochu podobné jako staré rčení "V nouzi poznáš přítele". Hned mě napadá první klíčová věc, bez které se z Vás leader nestane:
#1 Pracujte ve firmě, kde jsou lidé považováni za to nejcennější
V takové firmě totiž už jednak leadeři jsou, takže se od nich můžete učit. Především je v ní ale takové prostředí a kultura, která podporuje osobní růst, ambice a spokojenost. Dobré výsledky a růst firmy nejsou jediným cílem, jsou brány jako výsledek práce spokojených zaměstnanců. Známý citát Brownie Wiseové, nejúspěšnější prodejkyně firmy Tupperware, zní " Chcete-li vybudovat business, vybudujte lidi " ...a oni Vám pak ten business vybudují. V takové firmě se ke zlepšování výsledků nepoužívá tlak, eskalace nebo neustálá nesmyslná kontrola (česky "buzerace"). Pokud ale pracujete ve firmě, kde to funguje právě naopak, raději zapomeňte na to, jak budete rozvíjet sebe a svůj tým s vizí výsledků, protože na to teď není čas. Teď se musí prodávat a vzdělávat se můžete až pak...za odměnu. A nebo se zamyslete, jak moc se můžete v takovém prostředí učit a rozvíjet a jestli není lepší hledat lepší příležitost.
#2 Neustálá introspekce
To už je o něco složitější, než najít si tu správnou firmu. Lidé často rádi poznávají někoho nového, vyměňují si názory na někoho druhého, hodnotí, jak by se ostatní měli chovat, ale o sobě samotném neví skoro nic. Říká se, že člověka nezměníš. To je pravda, protože člověk může změnit pouze sám sebe. Většina lidí v tomto ohledu cítí jistou limitaci typu "já jsem ve znamení beran", "já jsem prostě nervák", "holt jsem se tak narodil" apod. Ano, samozřejmě máme nějaký základ od rodičů a nějak jsme ovlivněni dětstvím, školou atd., ale to všechno se dá měnit, ohýbat a směrovat tam, kam chceme. Takže, pokud chcete něco dokázat, není to o tom, dřít jako mezek. Ta dřina spočívá především v tom, být schopen se měnit a posouvat. Nemáte sebevědomí? No tak to změňte, vybudujte si ho. Se sebevědomím se nikdo nenarodil ( maximálně s arogancí), dá se vybudovat výsledky, znalostmi a úspěchy. Bojíte se mluvit před lidmi? Tak to začněte trénovat, jděte na nějaký kurz, natáčejte sami sebe na telefon a pilujte to. Vypadáte blbě? Tak jděte za vizážistou, k výživovému poradci a trenérovi a začněte na sobě makat. Nemáte na to čas? Tak si přečtěte knihy o efektivitě využívání času.
A teď to hlavní: Cokoliv z toho děláte si zpětně vyhodnocujte, koučujte sami sebe a opravdu přemýšlejte, co jste mohli udělat jinak? Když mám jednání s klientem a nedohodneme se, přemýšlím jen nad tím, co jsem mohl udělat jinak a co tím pádem budu v budoucnu dělat jinak. Když mluvím se svým týmem a nedosáhneme toho, čeho jsme chtěli, přemýšlím, co jsem měl říct a udělat jinak. Nebo se na to rovnou zeptám jich samotných. Někdy možná řešíte i nějaký konflikt, pracovní či rodinný, nespíte z toho. Ale to jsou přesně ty chvíle, které Vás můžou, pokud chcete, brutálně posunout dopředu. Dřív jsem z takových situací byl vystresovaný, teď si naopak řikám "super, teď to bude chvíli masakr, ale když to zvládnu, posunu se o pořádný kus dál".
#3 Říkejte si o feedback
Když mi díky jednomu mému kouči došlo, jak moc je důležitý feedback, začal jsem to ihned aplikovat. Nicméně dodnes mám pocit, že toho není nikdy dost. Nikdy není na škodu se zeptat, co si o mém počínání myslí někdo jiný. Ať už nadřízený, kolega, podřízený, kamarád či rodina. Nejen, že to doplní Vaše poznatky z výše zmíněné introspekce, ale jako vedlejší efekt to také zlepší Vaše vztahy. Tím, že někoho žádáte o jeho názor dávate přece najevo, že Vám záleží na tom, co řekne.
#4 Budujte vztahy...se všemi
Jedna z fatálních chyb, kterou jsem v minulosti udělal, bylo komunikovat a "přátelit se" s některými lidmi z týmu víc, než s jinými. Samozřejmě, že si spolu různí lidé rozumí více a jiní méně. Pokud jste si tým nevybírali zrovna sami, může se stát, že Vám někdo bude přirozeně bližší. To ale nesmí nijak ovlivnit Vaši intenzitu a sympatičnost kontaktu s nimi. Opak totiž vyvolá nesrovnalost v týmu, pocit nespravedlnosti atd. I když to tak nemyslíte, i když se chováte přirozeně, tým si toho všimne a způsobí to přinejmenším konflikty pokud ne něco horšího. Musíte to vždy udržet na stejné úrovni, kompenzovat to, hledat dialog s každým. Musíte v tomhle být trochu obchoďák a naladit se na notu toho druhého. Nemusíte být nejlepší kamarádi na světě, stačí "small talk" a trocha upřímného zájmu.
Další typickou chybou je neochota se omluvit a přiznat chybu. Bohužel v tomto směru jsou názory různé a v bývalé firmě nám náš top manager vtloukal do hlavy "Neomlouvejte se, dáváte tím najevo slabost". Další zajímavá věc je, že tento nešvar jsem si uvědomil díky člověku, s kterým jsme se museli záhy rozloučit, protože nebyl ochotný se učit, pracovat a naopak rád dělal dusno. Byl to on, kdo někde pronesl, že omluva není špatná, že díky ní člověk dává najevo respekt. I když bychom se neshodli na ničem, v tomhle měl prostě pravdu. Z toho vyplývá tím pádem ještě bonusové ponaučení: Něco hodnotného se můžete naučit i od člověka, s kterým si vůbec nerozumíte, nejste si sympatičtí a vzájemně se považujete za (...doplňte si sami). Zvažujte informace, ne toho, od koho přišla.
Každopádně se nebojte omluvit se za chybu, přiznat chybu. Opravdu tím upevníte vzájemnou důvěru a ta je mnohem cennější než jakýsi imaginární status neomylnosti. Vždycky zvažujte, jestli je cennější nějaká maličkost, nebo důvěra týmu. Resp. ptejte se sami sebe, jestli to, co uděláte, náhodou nenaruší důvěru, a zda to ještě nepřehodnotit.
#5 Naučte se delegovat, ne rozdávat úkoly
Daniel Priestley ve své knize Key Person of Influence dělí lidi v businessu na funkční a vitální. Funkční člověk chce získat víc, chce se naučit víc, chce znát cestu a jeho funkčnost mu dává zabrat. Vitální člověk chce produkovat víc, chce sdílet víc informací, chce vytvořit vlastní cestu a jeho vitalita ho znovunabíjí. Funkční člověk si nerad bere dovolenou z obavy, co se stane v jeho nepřítomnosti. Co když přijde o nějakou příležitost, nedej bože o svoji práci? Vitální člověk si dovolenou bere rád, protože ví, že ostatním bude chybět a budou se těšit na jeho návrat a nové nápady.
Jak to souvisí s delegováním? Pravděpodobně jste vytušili, že pro leadership je lepší být tím vitálním typem člověka. Možná, že se jím cítíte být, ale kvůli času a hromadě úkolů na to nemáte kapacitu. A tu získáte jedině delegováním. Myslíte si, že Bill Gates, Richard Branson nebo Petr Kellner mají víc času než Vy? Říkáte si " No jo, jenže oni..." STOP! Co oni?! Oni delegují a Vy ještě zatím nevíte, jak se to dělá. Pak si to dejte jako prioritu. Protože je to rozsáhlé téma, napíšu už pouze mojí vlastní definici delegování:
Delegování je o rozdávání úkolů a zodpovědnosti takovým způsobem, že to lidé chtějí dělat sami od sebe a rádi. Mají značnou svobodu to dělat po svém, mají za to zodpovědnost a ví, kam se sami posunou, pokud to zvládnou. Pokud to máte nastavené dobře, nebudete ty úkoly už muset ani předávat, ale budou to dělat sami. Za vším mají jasný cíl a vědí, že díky tomu neuvěřitelně vyrostou. Zároveň se tak i sami naučí delegovat, protože jim to tak dává smysl.
Nikdo nechce dělat úkoly. Chtěli jste dělat domácí úkoly ve škole, protože Vám to někdo řekl?
#6 Buďte vzor, ale...
...nemachrujte! Promiňte, nenapadl mě výstižnější výraz. Snad je tak výstižný, že není třeba ho tady dále rozvíjet, každopádně chcete-li se dozvědět ještě více, krásně to zachytil pan Jaroslav Dušek ve své úžasné interpretaci Čtyř dohod, kde zmiňuje otce, latentního sadistu, který vytrhne synovi kytaru z ruky se slovy "Ukaž, dej to sem... já ti předvedu, jak se na to hraje!"
#7 Jste autorita?
Vaše pozice Vám dává autoritu. Máte ji automaticky s danou pozicí. Nemusíte si ji budovat. Můžete ji pouze ztratit!
Většina managerů se snaží si vybudovat svoji autoritu a výsledkem je pravý opak. Čím více dávají úkolů, čím více kontrolují a čím víc radí, tím menší autoritu mají. Viděl jsem už tolik šikovných managerů, fajn lidí, kteří ale z nějakého podivného důvodu před svým týmem jakoby ztuhli a začali dělat vše pro to, aby je jejich lidé poslouchali. " Vyčisti tu tabuli, prosím Tě, a ty tohle vytiskni a udělejte mi někdo kafe". Sám jsem v takovém prostředí byl a dělal totéž. Ne, že by to bylo jen tím prostředím. Nevěděl jsem, že je to špatně. Ale zároveň jsem tušil, že to není ideální, protože jsem z lidí vytušil, že se v tom necítí úplně dobře. Díky tomu, že jsem nikdy nepřestal přemýšlet o tom, jak to dělat jinak, i když jsem to dlouho nebyl schopný změnit, jsem se k tomuto tématu později dostal hned s několika skvělými leadery, kteří vycítili moji upřímnost a vůli se změnit a pomohli mi to všechno pochopit a od základu přeskládat.
Průšvih je, když ve firmě přibývá hodně nových, mladých a nezkušených managerů a učí se právě od těch typů kolegů, kteří potřebují dávat najevo svoji autoritu. Ti, co ji opravdu mají, ji naopak vůbec najevo dávat nemusí.
#8 Važte si sami sebe
Za žádných okolností neříkejte, že to, co se teď bude ve firmě zavádět, je sice blbé, ale Vy za to nemůžete, "to rozhodli ti nade mnou". Tohle jsem udělal kdysi dávno při implementaci nějakého nesmyslu a trvalo mi hodně dlouho, než jsem si zasloužil respekt zpátky a to rozhodně ne u všech. Naštěstí mi ale tehdy kolega na tohle upozornil a mohl jsem si z toho tak vzít tvrdou lekci. Místo toho jsem měl nejdřív bojovat "veřejně" za to, aby se to neimplementovalo a nebo se to pozměnilo. Pokud by to nevyšlo, můžete místo toho říct "Některé věci nemůžeme změnit, ale můžeme ovlivnit to, jak na to budeme reagovat. Pojďme spolu něco vymyslet. Co na to říkáte?"
#9 Vzdělávejte se...pořád
Tahle kapitola by mohla být sama pro sebe. Tím samozřejmě nemyslím náš vzdělávací systém, kterému vděčím za pár dobrých přátel, ztracené mládí a prozření o 10 let déle než prozírá Generace Z ( myšleno s nadsázkou - samozřejmě za nás ještě internet a informace tolik dostupné nebyly a ono umět si vyrobit herbář se v životě neztratí ).
Ono to souvisí hodně s bodem #2. Nestačí jenom číst, sledovat články, videa, chodit na konference a absolvovat školení. Ještě důležitější je si ty poznatky zapsat, vytvořit si plán jejich implementace a co nejdřív je začít aplikovat do praxe. Přijde mi, že spousta poradenských a školících firem má skvělý business jenom proto, že 99% absolventů jejich školení si nic nepamatují ( kromě dobrých koláčků) a po roce tak mohou opět vesele nabídnout stejné školení pod jiným názvem a všichni budou opět nadšení.
Co mi také hodně pomohlo je hledání stále nových zdrojů a osobností. Ono na jednu stranu v podstatě všichni říkají podobné věci, ale na druhou stranu je každý přefiltroval podle sebe. A věřím tomu, že určitou informaci nebo poznatek jste schopni reálně zachytit a použít jen od někoho. Jakmile cítím, že už od daného člověka/ autora nic nového nepochytím, hledám něco nového. Pak je dobré se čas od času vracet, opakovat a vnímat staré informace z nového pohledu. I to Vás totiž posunuje zase o kus dál.
#10 Pochopte biologii a chemii
Na závěr je určitě dobré se podívat na to, co říká věda. Ta totiž může ještě podtrhnout Vaši motivaci začít na sobě pracovat a stát se opravdovým leaderem. Neznám na toto téma lepší knihu než Leaders Eat Last (Leadeři jedí poslední) od Simona Sinka. Malou ochutnávkou může být zmínka o tom, že je důležité mít v těle dostatek všech těchto čtyř látek, ne pouze sebestředného dopaminu nebo endorfinu.
Leaderem se člověk nenarodí, leaderem se stává. Leader neříká "já jsem leader", ale snaží se jím stát. Být leaderem je proces, ne konečný stav.
Nevíte kde začít? Napište si na papír "Buď pokorný a naslouchej lidem" a to si přečtěte každé ráno a večer. Jak si tuhle větu zažijete, na zbytek už přijdete. Hodně štěstí.
