Akcelerátor je program, který poskytuje podporu podnikatelům v jejich rozvoji a růstu. Velkou část firem, které do akcelerátorů vstupují, jsou technologické startupy. Ty mají se svými unikátními produkty velký potenciál k růstu. To však také vyžaduje vyšlapávání nových podnikatelských cest. Startupový ekosystém je vlastně jakousi laboratoří, která zkouší nové cesty, jak lze podnikat efektivněji. V České republice jsou známé např. akcelerátory Impact Hubu (100-Day Challenge, Impact First, Edison), Czech Accelerator, StartupYard a další.
Za dobu působení v některých z nich jsem vypozoroval několik opakujících se chyb, které startupy dělají a které zbytečně znemožňují reálný posun vpřed.
Nemají konkrétní očekávání. Nevědí, kde jsou největší výzvy
"My máme všechno hodně zmáklé, ale chceme se posunout, tak očekáváme, že nám tady řeknete, co máme dělat". Ano, i takové věty už jsme slyšeli. Jenže pokud se chce kdokoliv někam posunout, nejdřív potřebuje vědět, kde aktuálně je. Pokud např. víte, že chcete do Londýna, ale nevíte, jestli jste v Praze nebo v Sydney, jak vám může po telefonu někdo poradit kudy dál?!
Pokud vím, co dělám, nepotřebuji mentora. Mentora potřebuji ve chvíli, kdy nevím nebo kdy jsem zkoušel různé způsoby sám, a nikam to nevedlo. Pokud vím, že se mi "za boha" nedaří získat větší kontrakt, akcelerátor pomůže situaci rozebrat, najít příčinu a společně najít řešení. Pokud však vím pouze to, že mi ten business moc neroste, ale nemám ani sebemenší představu, čím to může být, bude mnohem těžší začít společně startup někam posouvat a budeme ztrácet spoustu času rozkrýváním současného stavu. Jsou to přitom věci, které si můžete připravit sami ještě před akcelerací.
Nemají připravené podklady
Analýza současného stavu v určitém rozsahu samozřejmě je vždy součástí akcelerace. Každý startup dostává feedbacky a hodnocení. Všechna tato hodnocení jsou však poskytována na základě informací a dat. Pokud startup nemá CRM, nemá statistiky nebo zmapovaný trh, je těžké na to dávat feedback. První feedback tedy zní: "Zpracujte data, vytáhněte je ze systému nebo je vytvořte, až pak můžeme pokračovat dál". Tím ztrácíte čas, zatím co ostatní startupy to už mají připravené a od začátku se reálně posouvají.
Naštěstí vás většina akcelerátorů navede, poradí, jaké vstupy jsou na začátku potřeba, nicméně míra detailnosti je většinou na vás. Čím detailněji budete mít informace připravené, tím rychleji se posunete.
Nejsou mentálně připraveni na kritiku
Já osobně, pokud se scházím se svými mentory, poradci či lektory, nechci slyšet, jak to dělám dobře. Samozřejmě mám radost, když mi něco pochválí. Ale chci především slyšet, co dělám špatně. Jsem raději, když mi řeknou „tohle děláš úplně špatně“, protože díky tomu můžu něco okamžitě zásadně změnit.
Poslouchat takové věci samozřejmě bolí. Není to příjemné, ale je to nutné. Mě osobně funguje snažit se ty nepříjemné pocity ignorovat, resp. vnímat jako součást tohoto procesu. Prostě když teď uslyším, co mi nejde, asi polknu, ucítím nepříjemný pocit v břiše, ego začne bublat, já je nechám si to prodělat, oni se za pár minut uklidní a já se můžu racionálně vrátit k věci a začít sepisovat plán, jak nové poznatky implementovat (případně ty zapomenuté oživit).
Ty nejúspěšnější startupy se nebáli na konci akcelerátoru prezentovat: „Dělali jsme to takhle, tady jsme zjistili, že je to úplně špatně a začali jsme úplně od znova. A díky tomu jsme dnes ale mnohem dál a máme mnohem solidnější plán pro další růst“.
Chybí odhodlání i časová kapacita pro zvýšené úsilí
Častou výmlovou jsou např. veletrhy. „My teď jedeme na Slush, Comic Con, Web Summit, 4 týdny nemáme čas, musíme se na to připravit“. To je stejné jako si předplatit permici do fitka na čtvrt roku dopředu a pak jet na měsíc na dovolenou. Má to smysl? Mimochodem za ten měsíc se dá např. zjistit, že objíždění veletrhů v tuhle chvíli nemá vůbec smysl, zabírá hrozně moc času a má to velmi slabé výstupy.
Akcelerátor má smysl pouze ve chvíli, kdy je startup připravený nejen makat na 100%, ale úsilí dočasně ještě zvýšit. Je to jako supersprint. Startup má přístup k velkému množství odborníků, kontaktů a jiných zdrojů a jejich možnost čerpání je relativně neomezené. Čím více to využijí, tím lépe.
Tady bych opravdu volil ten přístup "Když už jsme si tu dovolenou zaplatili, tak tady na té rautové snídani musíme sežrat úplně všechno". V akcelerátoru tohle na rozdíl od té snídaně blbě nevypadá. Blbě vypadá, když si dáte jen vajíčka a čaj.
Nevyloží všechny karty na stůl
V akcelerátorech je startup často "přidělen" jednomu mentorovi, který poskytuje větší podporu a dohlíží na to, že se vše vyvíjí správným směrem. Mentor je vůči startupu z určitého úhlu pohledu ve stejné pozici jako advokát vůči svému klientovi, kterého obhajuje. Aby byla nějaká šance na úspěch, advokát musí znát pravdu, vědět naprosto všechno. Totéž platí ve vztahu mentor - startup.
Pokud informace nemají (viz.bod 2), není to takový průšvih. To se dá napravit. Pokud však data má, ale nechce je sdílet, je tu problém. Pomáhal jsem jednomu projektu, který byl velmi zajímavý a jeho founder doslova zářil nadšením. Trvalo to jen do doby, kdy jsme se bavili o vizích a relativně obecných věcech. Jakmile došlo na tvrdá čísla, finance atd. komunikace začala váznout až nakonec akceleraci v podstatě nedokončil.
Tak to prostě nefunguje. Startup možná potřebuje pomoci primárně v jedné konkrétní oblasti, ale vše souvisí se vším. Pokud chce např. nakopnout obchod, existují obecné postupy a techniky, které pomohou. Jestliže však neznáme skladbu aktuálního portfolia, měsíční tržby, marže atd. bude velmi těžké až nemožné pracovat objektivně a dosáhnout nějakého rozvoje. Bude to obecné plácání. Když se má něco zlepšit, musí se to měřit, vyhodnocovat. V businessu jde o čísla, ne o pocity. Pocity mohou být pouze signálem, čísla jsou tou skutečnou mapou ukazující směr.
Nemají vůbec žádný business mindset
Je jasné, že člověk, který dokáže naprogramovat unikátní algoritmus nebo vymyslet převratné technologické řešení nemusí být vždycky temperamentní sociálně zdatný obchodník. Žije svým vynálezem, výzkumem, a vidí v tom hlavní smysl své existence. Věří, že pokud bude řešení fungovat, prodá se samo a o businessovou stránku věci se vůbec nezajímá. Vůbec! Je to pro něj zbytečné!
Když potom čtete jejich business plán, je to popis produktu. Když se zeptáte, jak budou produkt prodávat, popíši znovu produkt s tím, že po tom firmy/lidé skočí. Nebo odpoví, že si najmou někoho na facebook a možná jednoho obchodníka. Představují si, že to vlastně někdo udělá za ně.
Jsou to velmi těžké debaty a někdy se zdá být až nemožné takové foundery přesvědčit, že business není pouze o produktu, ale je to velmi komplexní "sport", kde je potřeba mít široký záběr. Na druhou stranu pro nás mentory je to dobrá výzva, která vyžaduje opravdu focus a velmi trpělivý koučovací přístup.
Je však potřeba otevřenost na straně startupu. Ve finále ani tolik nevadí počáteční absence business mindsetu jako uzavřenost vůči čemukoliv novému.
Bojí se toho, že z toho bude nakonec něco úplně jiného
"Pivotovat" znamená využít technologii/řešení, které původně mělo řešit nějaký problém, k řešení problému úplně jiného. Např. YouTube byla na začátku seznamka. Foundeři chtěli, aby se lidé seznamovali pomocí medailonků s videi. Jenže uživatelé tam začali nahrávat všechno možné, od koček a pejsků po záznamy ze sportovních akcí, party atd. YouTube brzy pochopil, že bude lepší budovat globální platformu pro sdílení videí a dnes je vidět, že to byl správný krok. Jako seznamka by pravděpodobně už dávno skončili.
To samé se může stát každému startupu. A ne nutně je to katastrofa, naopak je to příležitost. Budovat firmu vyžaduje schopnost stát si za svým. Rozhodně ano. Je však potřeba stát si za tím správným. A za tím správným se dá stát pouze s dostatkem informací. Když je akcelerátor přinese a ukáže, že změna bude znamenat progres, proč se tomu bránit? Často jsou to totiž velmi pozitivní zprávy a produkt má nakonec mnohem větší význam i dopad.
Spokojí se s málem
Jeden z typů strachů je strach z úspěchu. Strach z růstu, expanze, větší zodpovědnosti. Občas vidíme v akcelerátorech něco opravdu úžasného, ale s malými ambicemi. Founder chce mít malou rodinou firmičku, lokální business. Nechápejte mě špatně, já to neodsuzuji. Je to také správná cesta.
Zároveň si však myslím, že je škoda, pokud se kvalitní věc kvůli malým ambicím nedostane k více lidem, zákazníkům.
Startupy se např. chtějí pouze dostat z červených čísel. Doladit jednu funkci aplikace a žít z pasivního příjmu. Nebo se omezují na český region přesto, že jejich produkt lze prodávat online bez nutnosti cestovat. Většinou je to o tom, že právě ve chvíli, kdy těchto, z našeho pohledu marginálních a jejich pohledu hlavních, cílů dosáhnou, otevírají se dveře k velkému businessu, expanzi a škálování. V tu chvíli si vždy vzpomenu na citát Francoise de la Rochefoucaulda: "Ze skromnosti se udělala ctnost na ochranu proti ctižádosti talentovaných a nespokojenosti průměrných." A hned potom na druhý citát komixového Bena Parkera (otec Petera Parkera, tedy Spidermana) "With great power comes great responsibility" (S velkou sílou přichází velká zodpovědnost).
Podle mého názoru to, co je na businessu úžasné, je právě možnost překonávat vlastní očekávání.
Na konci akcelerátoru očekávají investici
Jason Calacanis ve své knize Angel píše o tom, že foundeři, kteří nedokáží oslovit a získat investora sami a vstupují kvůli získání investice do akcelerátorů, nad sebou mají pomyslný "varovný signál".
Je pravda, že akcelerátory jsou nějakým způsobem propojené s investory. Znají se, investoři někdy chodí na pitche (krátké prezentace business plánu). Očekávat ovšem, že po startupu někdo skočí a bude se moci přetrhnout, aby mohl investovat, je spíše naivní. Většina investorů je denně bombardováno spoustou mailů s šílenými nápady, nedotaženými business plány a je potřeba to velmi filtrovat. Pokud už se s nějakým founderem sejdou osobně, charizma, průbojnost a odvaha foundera startupu hrají pro investora při zvažování investice často větší roli než samotný produkt.
Slovo "akcelerátor" je vlastně dobré brát doslovně. Je to možnost zrychlit, vyřešit problém, posunout se. Není to "všespasitel" ani "zachránce". Neodpracuje to za vás. Nicméně je to velmi dostupná účinná podpora. Akcelerátor vám nastaví zrcadlo, naučí vás pokládat si ty správné otázky. Dá vám přístup ke zkušenostem, know-how, naučí vás ty správné postupy. Otevře vám oči. Než do něj však půjdete, zvažte výše popsané body a ujistěte se, že v akcelerátoru strávený čas skutečně využijete na maximum. Možná právě příští běh akcelerátoru, do kterého vstoupíte, pro vás bude jedním ze zásadních milníků vašeho úspěchu.
