Moje žena jela v úterý s dětmi na výlet naším starším autem, když kleknul motor. Zůstali "viset" uprostřed křižovatky. Blikačky, trojúhelník a šli z bezpečnostních důvodů vedle na pole, než pro ně přijedu. Žena a tři malé děti, projelo 50 aut, nikdo nic. Pak jela kolem 65 letá babička ve favoritu, hned vyskočila a říká: "Jste v pořádku? Pojďte, odtlačíme to spolu a já zavolám synovi, podívá se na to". Večer jsem si říkal, hlavně že jsou všichni v pořádku a že jsou děcka v pohodě.
Víte, v businessu se hodně kouká na finanční úspěch. Když jste úspěšní a vidíte, že to jde, méně chápete, proč tolik lidí nevyužívá svůj potenciál, nebojuje, stěžuje si. Jenže když pak vidíte, že člověk, který je ochotný pomoct, není ani bohatý, ani slavný, ani nemá drahé auto, ptáte se, k čemu je všechen ten materiální úspěch. Říká to o lidech jen jednu část. Já se v takovou chvíli zastydím za všechny businessmany, kteří v podobné situaci projedou ve své A8 bez povšimnutí.
JENŽE to je ještě trochu složitější. Ten den jsem mimochodem také stál s autem v Praze na křižovatce a viděl jsem žebráka, který ťukal na okna řidičů. Byl jsem tedy sám vystaven otázce "pomůžu nebo ne?". Je to nepříjemné morální dilema, do kterého se dostanete bez vlastního přičinění. Musíte to mít v hlavě srovnané a nebo být naprostí ignoranti, abyste se tím pak neužírali zbytek dne.
Vezměte si třeba Jobse, pro mnohé to byl šílený člověk, asociál. Spoustu lidí urážel, přehlížel. Všichni máme díky němu v kapse chytrý telefon, jehož vlastnosti a funkce umožňují vznik aplikací, služeb a komunikačních kanálů, které mimo jiné zachraňují tisíce lidských životů denně. Je takový člověk bezohledný, když věnuju každou možnou minutu tomu, aby business uspěl a jeho produkt pomáhal lidem za cenu toho, že bude v některých situacích vypadat jako asociál? Je správné nedat žebrákovi na jídlo a raději posílat peníze převodem do prověřených organizací? A nechat tu „malou“ momentální pomoc na jiných? Nebo máme jít příkladem a pomáhat kdykoliv to jde, protože to nakonec tolik času nezabere?
Odpověď hledám často u svých dětí, které ještě nemají žádné předsudky, jednají srdcem a jsou v tomhle rozhodování úžasné. A jak to vidíte vy?
