Jeden můj kamarád, s kterým jsem strávil hodně času na okruhových závodech na motorkách, dělal ze začátku něco, z čeho jsme si dělali legraci. Schválně jezdil v kvalifikacích pomalu, aby se dostal do nejpomalejší závodní skupiny, kde pak vyhrával. V jednom závodu se dokonce dostal do vedení hned v první zatáčce, ale závod byl zastaven kvůli vážné nehodě jiné závodnice. A my se mu smáli: "Trvej na opakování ceremoniálu". Smáli jsme se tomu tak dlouho, až se „zabejčil“ a začal jezdit kvalifikace na maximum. Tím se rychle ocitl v té nejrychlejší skupině, ale zároveň tam byl tím nejpomalejším a měl po pohárech. Jenže také začal zrychlovat. Netrvalo to dlouho, a důvod ke smíchu měl více on než my, protože nám začal ujíždět. Časem se stal jedním z nejrychlejších lidí na okruhu.
Pokud chcete něco dělat pořádně a zlepšovat se v tom, nemůžete se uspokojovat malichernými úspěchy ve slabé konkurenci, protože i když to je možná chvíli příjemné, nikam vás to neposune. Typicky teplé místečko v korporaci, chození do fitka plného začátečníků atd.
Nejde o příjemný pocit, jde o přínos. Jakmile se cítíte komfortně a sebejistě, najděte lidi, kteří jsou mnohem dál než vy, a buďte mezi nimi. To, kam vás to posune, bude nakonec mnohem příjemnější než cokoliv jiného.
