Když se zeptám kamaráda nebo když jdu za mentorem, nechci slyšet "Hale, dobrý". Chci slyšet, co dělám špatně. V některých momentech, kdy se cítím, jako bych byl ve slepé uličce, CHCI slyšet, že to dělám úplně na ... Není příjemné to poslouchat, ale to mě nezajímá! To ať si přebere primitivní část mozku, kterou v sobě všichni máme ještě po homo habilis. A ego ať si jde plakat do koutku, ale neotravuje s tím! Jediná cesta, jak se někam opravdu posunout, je vystavovat se těmto situacím a reagovat na ně okamžitou změnou.
Proč je tolik managerů a podnikatelů ve stresu? Protože se bojí odmítnutí! Tak tráví většinu času hledáním souhlasu všech ostatních. Ještě těžší formou této managerské poruchy je hledání pouze takových lidí do týmu, kteří doslova drží pusu a krok a nikdy si nedovolí říct: "Sorry, ale tohle prostě nebude fungovat!".
Pro to, abych šel do podnikání, jsem měl pouze kladné důvody. Chtěl jsem to. Jestli byl však nějaký důvod, proč opustit korporace, byla to právě častá neschopnost managementu akceptovat jiný názor resp. ustát odmítnutí názoru vlastního. Bylo to jako jed, který znemožňuje firmě růst. A byl moc rožšířen na to, aby ho pár jedinců vymítilo. Takoví jedinci jsou vnímáni managementem jako nebezpeční, politicky nekorektní, drzí, vspurní atd. A takto fungující management má perfektní sadu argumentů, jak každou novou myšlenku zabít sofistikovanými důvody, proč to nejde. Je před námi ještě hodně práci, než si tohle velké firmy uvědomí, ale to je na jiný článek.
Přál bych si, abyste si všichni zapamatovali, jak důležité je v životě umět každé ODMÍTNUTÍ BRÁT JAKO DAR, který vás posune blíž k vašemu snu. Proto si, prosím, pusťte toto video . Není moje. Doufám však, že vás přiměje se nad tím zamyslet.
Nespletl jsem si odkaz! Myslím to vážně. Je to svým způsobem smutné varování. Tolik promrhaných šancí jen kvůli špatnému přístupu. Buďte jiní. Buďte extrémní, ale úplně opačně než tahle "Pink".
