Včera cestou vlakem domů si ke mě přisedli dva kluci, kteří zrovna skončili šichtu v továrně. Měl jsem oblek a v našich dress codech byl trochu kontrast. Četl jsem si zrovna knížku o investování, zatím co oni, sedíc křížem k sobě, si přeze mě podávali špalky dřeva, které si vezli domu na podpal, a radovali se, že jim firma umožní si je odnést zdarma. Paní sedící ke mě křížem se situací bavila. Překvapilo mě, že si na nic nestěžují, že jeden z nich mluví o Beethovenovi a druhý mu dává tipy na dokumentární filmy.
Napadlo mě přitom, kolik jsem v životě zažil porad, kde se vedly dlouhé odborné diskuze o tom, jak něco nejde, jak technické parametry brání změně, jak se to už zkoušelo a nešlo to. Sofistikované argumenty se zdály být neprůstřelné. Výsledek? Nula!
Na takovém meetingu má jeden jediný člověk, který o problematice třeba neví téměř nic, ale hledá možná řešení, cenu zlata. Pokud se nenechá ubít a ptá se: "Jak to můžeme změnit?" narazí na odpor. Když bude s otázkami "otravovat" dál, může se stát, že přeci jen někdo zabere a odpoví: "Možná bychom mohli zkusit tohle". Začnou se přidávat další. Takový člověk je seniornější než nejvzdělanější, nejzasloužilejší morous ve firmě.
Tip na víkendový film: https://www.csfd.cz/film/6178-dvanact-rozhnevanych-muzu/prehled/
