Vidím to téměř denně a všude možně. Učitel kritizuje studenty, manager své lidi. Ve vláknech na internetu dneska nesmí chybět někdo, kdo se k tomu prostě musí vyjádřit a dotyčného "sestřelit".
Skvělý Jarda Jágr říká: "Pochvala je příjemná, kritika je potřebná" a já mu to kdykoliv podepíšu. Jedna věc je však konstruktivní kritika VS jenom kritika. Jen tak něco kritizovat umí každý, ovšem nepřináší to vůbec žádnou hodnotu ( kromě kompenzace komplexů nebo ukojení ega kritizujícího). Pokud někdo chce kritizovat konstruktivně, tedy druhému tím pomoci, měl by vědět, že k tomu je dobré nejdřív mít s druhým vztah nebo ho alespoň znát. A pak forma kritiky by měla být jemná, diplomatická. Nejen ze slušnosti, ale aby mohla být akceptována.
Jakýkoliv "kritizátor" tohle čte a dokáže si přiznat "Aha, no možná s tím mám problém", poslechněte si kapitolu 2 audioknihy od Dala Carnegieho: Jak získávat přátele a působit na lidi - "Otec zapomíná". Možná i uroníte slzu, rozhodně to však změní váš pohled na kritiku. Mimochodem v knize se také dozvíte, že Abraham Lincoln byl dříve na dnešní poměry prvotřídní troll. Právě když si to uvědomil, začal na sobě pracovat a stal se z něj jeden z nejdiplomatičtějších a nejmilejších lidí v historii USA.
